Pověsti o doktoru Kittelovi

Již za Kittelova života se objevují první legendy o „zázračném doktoru“, nebo dokonce o „Faustovi Jizerských hor“. Lidé si všímají Kittelových nezvyklých lékařských úspěchů i neortodoxnosti jeho léčebných postupů. Později s nedůvěrou i trochou závisti hledí na jeho dům i majetek. A dohady vzbuzuje i jeho mecenášská činnost – stavba místní školy, kostela, fary.

Z mnoha pověstí, které o doktoru Kittelovi kolují, zmíníme dvě nejproslulejší. První je o čarodějné knize a černých havranech, druhou legenda o létacím plášti.

O čarodějné knize a havranech

Měl doktor doma dva synky, čiperné kloučky. Ti celý den po domě kutili, všecky kouty prolézali. Jednou, když doktor zas do Prahy byl zavolán, a ukončiv návštěvu u nemocného, po městě se procházel, jat byl náhle divnou úzkostí. Neměl již stání a usednuv na svůj plášť spěchal k domovu.

A byl již nejvyšší čas. Hoši v jeho nepřítomnosti dostali se do jeho pokoje, který zůstal náhodou otevřen. Tam do očí jim padla veliká stará kniha na dřevěném pultě. Přistavili si zvědaví hoši stoličku, knihu otevřeli a začali pomalu slabikovat nesrozumitelná slova. Jaký však byl jejich podiv, když tu v otevřeném okně objevilo se několik havranů. Hoši četli dál, a hejno černého ptactva stále rostlo, vniklo do světnice, s křikem kroužilo pod stropem, usedalo na pultě a hrozivě mířilo zobáky na hochy. Noví a noví havrani přilétali oknem. Hoši vyděšeni ustali ve čtení a hledali spásu v útěku.

Kittelovy děti čtou v čarodějných knihách

Kittelovy děti nad čarodějnou knihou

Vtom se ve dveřích objevil otec. Seznal hned, co se přihodilo, skočil k čarodějné knize a počal čísti to, co hoši četli, ale obráceně. Havrani zase oknem vyletovali a za chvilku poslední z nich zmizel. Kdyby byl doktor Kittel včas nepřišel, byli by havrani hochy uklovali. –

(Přepsáno z knihy Pražských pověstí od Adolfa Weniga, vydané v roce 1931)

Smržovský grimoár, možná Kittelova čarodějná kniha.

Smržovský grimoár, podle pověstí Kittelova čarodějná kniha

V roce 1929 se v Lučním mlýně v nedaleké Smržovce našel ručně psaný spis z 18. století s názvem „Trojnásobné pekelné zaříkání“. Kniha obsahuje mnohé z toho, co nalézáme v Kittelovské tradici, včetně čarodějných kruhů, kouzelné léčivé byliny, černého ptáka, klíče k pokladům. Mimochodem, jeden z čarodějných kruhů z této knihy se nachází jak na etiketě medicinálního vína Kitl Šláftruňk, tak v záhlaví těchto stránek.

O kouzelném létacím plášti

Jednou potkal Kittel u Prašné brány v Praze známého řezníka z Dalešic, který tam byl za obchodem. „Nu, příteli,“ naváže Kittel, který byl právě v dobrém rozmaru, rozhovor, „chtěl bys být ještě dneska doma?“ „No, proč ne,“ na to řezník. „Ale to se mi sotva stane, vždyť je k nám dva dny cesty.“ „Jen se nestarej a nech to na mně,“ upokojoval ho doktor. „Budeš doma v pěti minutách, nesmíš ale cestou promluvit ani slovíčko.“ Řezník, který už leccos zaslechl o Kittelově kouzelném plášti, hořel zvědavostí, a tak ochotně ke všemu svolil.

Šli se na cestu posilnit nějakou tou hořkou; sotva vyšli ze šenkovny, povídá Kittel: „Tak, Jáchymě, chyť se pevně za plášť a ani nedutni!“ Sotva to dořekl a jen se řezník chopil pláště, vznesli se oba závratnou rychlostí nad město a už pluli vzduchem, unášeni neznámou silou k domovu.

Jáchym byl okouzlen pohledem, který se mu naskytl. Viděl vesničky, města, lesy i řeky, nezdržel se a zvolal pln obdivu: „Bože, to je krása, to je krása!“ Jen to dořekl, zatočil se s ním celý svět a on cítil, že padá. Hrůzou omdlel a probudil se na louce u Nových Benátek v kupce sena.

Na cestu vzduchem však nezapomněl a do smrti vyprávěl každému, kdo měl uši a chtěl poslouchat, jak letěl s doktorem Kittelem na kouzelném plášti.

(Přepsáno z knihy Severočeský faust od Miloše J. Pulce, vydané v roce 1988)

Jak létat - podle Smržovského grimoáru (foto Helmut Wildmer)	Zda jsou tyto pověsti pouhým výmyslem, nebo zda se zakládají na pravdě (alespoň částečné), se nyní, více než 200 let od doktorovy smrti, nedozvíme. Faktem zůstává, že některé jeho činy si dodnes neumíme racionálně vysvětlit.