Jak se lidé léčili vínem

Víno provází lidstvo od jeho počátků. Brzy lidé poznali, že tento nápoj se hodí také k léčení. Jednak že zdraví prospěšné je víno jako takové, ale navíc že slouží jako skvělé „vehikulum“ pro rozpouštění léčivých bylin a jiných medikamentů.

Starověk

Réva vinná z Mathioliho herbáře z roku 1586

První zmínka o používání vína pro léčení pochází z roku 2100 př.n.l. Byla nalezena v sumerském městě Nippur, jižně od Babylonu, na hliněné destičce popsané klínovým písmem. Autor, pravděpodobně lékař, doporučoval luhovat různé typy rozdrcených medikamentů ve víně. Například:

„Rozemel hruškové dřevo s měsíčníkem, zalej to vínem kushumma^*) a smíchej s horkým cedrovým olejem.“

*) pravděpodobně starověký druh vína

K čemu tento i jiné popsané léky sloužily se však nedozvíme. Více štěstí máme v případě tzv. Eberského papyrusu ze starého Egypta, který je o něco mladší. Ten popisoval například „lék na pročištění“:

„Rozemel 6 lusků senny^*) a hořkou okurku colocynth^**), smíchej s medem a při užívání zapíjej vínem.“

*) kasie sennová, keř z tropické Afriky, který plodí lusky
**) kolokvint, starověky druh hořkých okurek z malé Asie

Přestože to je recept starověký, moderní věda prokázala, že jak senna, tak hořká okurka mají očistný, katartický účinek.

V minulosti se běžně používala vína kokainová. Jak říká reklama, „posiluje celý systém“
(konec 19. století)

Víno se od těch dob prolíná dějinami lékařství jako červená nit. Hippokrates, zakladatel moderní vědecké medicíny a lékařských etických zásad, používal víno prakticky při všech nemocech, zvláště v období zotavování. Jeho následovník Galén sledoval terapeutický efekt jednotlivých druhů vín z různých oblastí a konkrétní vína doporučoval na konkrétní neduhy. Proslulý perský lékař Avicenna zmiňuje víno ve svých receptech, například:

„Pro pacienty s horečkou je nejlepší lehké bílé víno. Může zmírnit bolesti hlavy, pokud byla způsobena zánětem žaludku.“

Středověk

Ve středověku začaly vznikat první lékárny a lékárenství a obchod s vínem patřily v té době nerozlučně k sobě. Každý panovník měl vedle několika lékařů i pár královských lékárníků. Ti měli hodnost dvořana a privilegium pro bezcelní dovoz a prodej vína a dalšího lékárnického zboží.

Etiketa německého vína proti choleře
(konec 19. století)

Nejslavnějším středověkým lékárníkem v českých zemích byl dvorní lékarník Karla IV. Angelus z Florencie. Ten v Praze pěstoval léčivé rostliny v místech dnešní hlavní pošty v Jindřišské ulici a révu vinnou v oblasti Vinohrad.

Ve středověku se také začaly objevovat první seznamy léčiv (lékopisy neboli latinsky pharmacopeia). Popisovaly přesné složení a přípravu léků a pomáhaly tak lékařům a lékárníkům předepisovat osvědčené medikamenty. První Londýnská Pharmacopoeia z roku 1618 uváděla tři medicinální vína. Jedno z dalších vydání tohoto lékopisu z roku 1741 kromě skutečně účinných receptů obsahovalo i tento „lék“:

„Vinum Millepedum (Víno z prasečích vší) – vezmi půl libry prasečích vší, živé je vmíchej do dvou liber portského vína a po několika dnech luhování je sceď. Přidej dvě drachmy šafránu, jednu drachmu železité soli a dvě špetky jantarové soli. Po třech dnech je vše připraveno k použití. Je to vynikající lék proti žloutence nebo edému. Skvěle čistí vnitřnosti a odplavuje přebytečnou moč. Mělo by být podáváno dvakrát denně, dvě unce naráz“

Novověk

Zlatého věku dosáhla zdravotní vína v 19. století. Například německý lékopis z roku 1836 uváděl 170 vín, o čtyři roky mladší francouzský pak 164, mezi jinými i vína z hořce, rebarbory, hořčice, šafránu nebo starčeku. První americká Pharmacopeia z roku 1820 obsahovala 9 medicinálních vín, mimo jiné vína z opia (Vinum Opii) nebo tabáku (Vinum Tabaci). V českých zemích v té době lékárníci zakládají továrny na výrobu léčivých vín (Klöckler, Kosinka nebo Svatek), další zdravotní vína se dovážejí z ciziny.

Klöcklerovo víno proti chudokrevnosti

Krásná 100 let stará reklama – „obsluha vzorná“

Ve 20. století, v době rozmachu chemie, byla zdravotní vína postupně vytlačována z lékopisů syntetickými léčivy (poslední zmínka v československém lékopisu je ve vydání z roku 1953). To neznamená, že víno jako zdravotní prostředek nemá své opodstatnění. Naopak. V dnešní době, kdy se lidé vracejí k přírodním prostředkům osvědčeným mnoha generacemi, může révové víno v kombinaci s bylinkami nabídnout mnoho zdraví prospěšných účinků. Samozřejmě v nových receptech, odpovídajících dnešní době a zákonům, ale stále přírodních.